Krása. Upřímné díky pořadatelům za báječný nápad a následně realizaci. Konečně koncentrace aktivit kolem jogy a nejen to. Tanec a například "Ženský rytmus, hlasová improvizace" - kterou jsem prošvihla a tuze mě to mrzí... Soudě jen dle tváří slečen a dam, které vyplouvaly ze sálu zářící, jako po očistné kůře.Takže v pátek nám to začalo. Festivalování zahájila tvář festivalu Bára Hrzánová, jež byla tváří právem. Její nezaměnitelný smích se rozléhal chodbami Centra Tance a kolem ní jakoby stále prskaly malé rachejtle. Živá a pravdivá, mě první napadlo, když jsem jí spatřila.
Moje první cesta vedla na hodinu hip hop ásána Julese Febra. Hodina probíhala v hudební produkci Honzy Muchowa, který dle momentálních nápadů vtipného Julese volil hudební aranžmá. Občas to sice vypadalo jako, že joga dnes neproběhne, ale za to si dáme "cvičme v rytme alá Ňujork", ale nakonec jsme se k jogování přece jen propracovali, či spíše prohoupali a to v příjemném rytmu (hip hop to, naštěstí pro mne, nebyl). Po té přišla hromadná meditace, ve které jsem z počátku bojovala s koncetrací. Ani ne snad proto, že bych své soustředění nezvládala, ale protože na podložku vedle mne zasedla Bára Hrzánová v tlustých pruhovaných ponožkách a mezitím, co si ona, zřejmě prostupovala myslí někam do nitra sebe, tak ale v mojí mysli mi odříkávala Helenku Franjštajnovou z Hrdýho Budžese: "....a tak jsem všechny ty fixy, jednu po druhý, i tu RŮŽOVOU, hodila do kanálu..." Chvíli mi trvalo, než jsem Helenku definitivně vyprovodila za fixama, ale nakonec se mi to přeci podařilo a tak jsem si užila i meditování.
Druhý den jsem zahájila Siddhou Rajem, který mi senzačně nastartoval metabolizmus dechovým cvičením v hatha joze a tím mne ubezpečil, že jeho lekce je třeba navštěvovat pravidelně. Potom jsem zaskočila na hodinu Petry Špindlerové, kde jsem hledala motivaci pro moje dětské jogíny. Petra mne rozhodně inspirovala, nejen pohotovými reakcemi na všetečnosti zvídavých dětí, ale také udržením si své pozornosti a formou se srozumitelným a zábavným podáním. Určitě přínos. Dále jsem přeběhla rovnou do sálu č.1, kde se chystal, nyní již seriozněji, dvouhodinnový seminář Jivamukti jogy, opět Julese Febra. Bylo to opět uvolněné a veselé, přesto jsme se všichni dali příjemně do těla. Myslím, že za vše promlouvají fotografie viz. níže.
V podvečer jsem tedy nestihla plánovanou hodinu hlasové improvizace, ale závěrečný koncert Báry Hrzánové a její kapely Condurango, jsem si ujít nenechala. Se skutečností, že je také zpěvačkou, jsem se seznámila teprve v sobotu. Byla báječná. Vlastně celá ta její skupina byla báječná. Každá buňka v těle se mi radovala. Co minuta, to jiný dojem, jiná emoce - tanec, dojetí, drajv a humor alá Hrzánová. Jo, přesně takové to bylo. Závěrem se rozezvučil akordeon a piáno Maria Biháriho a hlas mladé a opravdu talentované romské zpěvačky Sáry Kaliášové, který mi až zastavoval dech. Ten den byl pro mne dokonalý. Všude jsem dostával kýble energie, všichni se mile usmívali a každé sousto a doušek toho dne byl opravdu chutný a čerstvý. Dokonce i čas ukončení festivalu a místo konání mi prokázaly senzační službu a já s posledním potleskem sbíhala schody na vlak, který mě z Masaryčky (která byla za rohem) vezl ve 22:40 domů. Doma jsem chrlila zážitky a mluvila a mluvila ... a někde vprostřed jsem zřejmě odevzdaně usnula.
A jen tak mimochodem, abych tu radost měla pěkně zakonzervovanou, chodil chodbami mladý a šikovný fotograf Adam Kilián, který po celou dobu festivalu pracoval tak šikovně, že mne zachytil v několika ásánách a navíc nás, hvězdy akce (mně a Báru H.) ještě ochotně vyfotil společně. Za mně tedy - lepší už to být nemohlo. Adame DÍKY!
