kontakt rozvrh hodin úvodní stránka
Jana

Jana Koblasová (1980)

Instruktor Power Yogy /FISAF/ Vašek Krejčík
Vinyása Yoga /FISAF/ Andrea Smékalová
Yoga pro těhotné systémem Andrey Smékalové ©

Mou první, obrovskou inspirací byla Helena Kubrychtová-Bártová. Než li jsem potkala Helenu, něco tomu stále chybělo – buď byla pro mne jóga málo dynamická a spirituální až příliš, nebo dynamická tak, že by se tam žádný duchovní řád ani nevešel. Ona mi namíchala ten ideální koktejl pro můj prvotní vývoj v józe. Potom jsem, čistě ze zvědavosti, obešla pár instruktorů, abych zjistila, že mi Helena pro můj rozvoj už nestačí a je toho víc, co můžu z různých zdrojů nasbírat. Ale dlouho jí nemohl nikdo nahradit.

Pár ranních hodin na Prana Vashya Yoze s Petrem Smilem bylo výzvou a novou energetickou injekcí. Pavel Hub, který za Petra ranní hodinu jedenkrát zaskočil a já jediná na hodinu dorazila… Nečekaná a navíc soukromá hodina Ashtanga Vinyasa jógy. Trápil mě a mučil tak, že ze mě doslova stříkal pot, ale už na stálo ve mně zůstal ten opojný pocit žití a bytí.

Potom musel přijet můj příbuzný Standa až z Karibiku, aby mi ukázal hodiny Dalibora Štědroňského v Praze. Ashtanga jóga na dlouho zasáhla můj vývoj v tomto směru.

V tomto čase nastalo také období studia Power jógy s Vaškem Krejčíkem. Musela jsem se začít soustředit na to, jak hodiny vést, než jak nechat vést sebe. Vašek je odrazem moderní doby a já měla obavu, že se budu muset podmanit jakémusi novodobému systému jógy, kterému sama neuvěřím. Ale celé učení bylo čisté předání zkušeností, pokora a víra v sama sebe. Tak to mělo být. Následoval víkend s Andreou Smékalovou a jejím učení o Vinyase... jejím světem, její jógou. Ta ženskost.... Beze sporu další velký přínos.

Jóga je radost.

 

 

DENÍK :  o mně, o vás, o nás...

3.11. 2010

Můj podzim.

..vzkaz depresi.

 

Jaro. Je to úleva. Po dlouhé zimě mi to vždycky přijde, jako když se přiskříplý nerv umoudří a jednoduše se vyprostí z permanentně bolestivého sevření. Ještě několikrát se ubezpečím opatrným pohybem, že už je ta hrůza pryč - stejně jako každé ráno nejprve kouknu z okna, jestli zima skutečně balí fidlátka. Léto. Přijde mi báječné, že točím čtvero oblečení včetně plavek, roste mi ředkvička, libeček a skáčou mi pihy. Ano, to je nepřekonatelné. Jinak mě léto docela nudí. Malým můstkem radosti přes tu jeho jednotvárnost, je období žní. Když pole zlátnou... Žně rovná se sklizeň, sklizeň rovná se zrání, zrání rovná se podzim, Je jedno v jakém pořadí, ale to nepřeberné množství asociací, které mi vytanou, když je podmětem právě podzim. Jsem asi dítě štestěny, že se v přírodě radostí zblázním, ať je padesát na slunci nebo třicet pod nulou. Ale ten pravý rauš mi přichází teprve s podzimem. Nejtrvanlivější plody se derou na svět a jejich plodičové vyčerpaně shazují svojí parádu a chystají se na zimní dovolenou. Příprava na další reprodukci. A navíc, všechno podtrženo nezaměnitelným šarmem podzimních větrů, které dávají celé té parádě to pravé svěží aróma. Nevím, co se to ve mně budí a odkud to přišlo... a je TO snad s každým rokem šílenější ? Ptám se jen tak řečnicky ... Snad i není, jenom jsem zřejmě pokaždé stejně zaskočena vlnou hezkých emocí, kterou ve mně podzimní období vyvolá. A protože tím to všechno samozřejmě nekončí, tak se mé předzimní vášně pozvolna přelijí do vánoční nálady. Ono si to spolu báječně rozumí. Intenzita pocitů nespadne ani o deko, ba naopak, jenom se pozvolna přetaví a vánočně si graduji až do 24.12.....                                                                                                                                                                 Bryndám všude vonné oleje, suším jablka, šípky a poslouchám pohádky, povídky a staré jazzové vykopávky. Kdyby vonní Františci voněly i bez podpálení a nebarvily černě, asi bych si je strouhala i do pleťového krému, abych byla stále svému opojení nablízku. To kdyby náhodou přišla nějaká odporně pragmatická a neodkladná záležitost a já si mohla tu složitost vyložit jaksi s větším nadhledem.                                                                                                                                                                                     Je jen několik z těchto bodů, ve kterých se moji blízcí se mnou ztotožňují. Pochopitelně, na jednoho až příliš vzruchů a emocí...Také suší ovoce nebo slastně vdechují podzimní vzduch a sladce si tupí nebo svěží smysly z výparů aromalamp. Ale neznám vůbec nikoho s kým bych mohla vnímat tu mojí nádheru jako celek. Jsem v ní úplně sama. Jsem v ní úplně sama a šťastná. Ale trochu trvalo, než jsem pochopila, že můžu být, přiznávám. Je třeba vědomě živit svůj vnitřní svět a tvořit si cesty ke štěstí bez nároků na to, jestli někdo půjde stejně jako já, ať je jakékoliv roční období. Podzim je svým charakterem složitá doba, navíc s celou tou přípravou na zimní přežití. Není lehké připravit tělo a domluvit psychice. Ale ta naše psýcha potřebuje jenom pár jednoduchých podmínek, tvořených z něhy a lásky k sobě samým, ať to zní jakkoliv. Poslouchat sebe sama a sledovat vnitřní hlas instinktu, to neudávají pouze pravidla jogy, ale zejména každý z nás. Věřím, že i tato bohatá doba, která nás zahnala do svých vyhřátých příbytků, otevře v každém z nás nějakou radost v podobě vůní, hudby, večírků s přáteli, která nás nabije a šťastně doprovodí k zimní hibernaci. A jak stačí dělat si radost a mít radost, že ostatní ji mají taky. Ne, v tom žádná věda není. Přeji tedy každému z Vás, kdo jsi vstoupil na půdu mého tvůrčího vyznání a kdož jsi dočetl má slova až potud a jsi utrápen v podzimních depresích a jiných chmurech, abys opravdu CHTĚL objevit své radosti, ať nové, nebo zapomenuté z dětství a nechal koňovi, co život krátí.